Název KOLEDA se odvozuje od římských lidových přání Calendae
Januariae.
Je to tradiční obřad obchůzkového charakteru, jehož původním
smyslem a postatou bylo přinést štěstí a blaho v hospodářském a rodinném
životě. V Evropě vznikla koleda v předkřesťanském období a byla původně úzce
spjata s jarním časem a měla proto v životě rolnického lidu rozhodující význam.
Staří Čechové nazývali koledou obchůzku malých dětí i
žebravých žáčků, kněží, zvoníků, kostelních zpěváků a učitelů, při
kterých zpívali liturgické a lidové písně. Na koledu se chodilo téměř po celý
rok, hlavně ve vánočním čase, o Štědrém večeru, na svátek sv. Štěpána, na
Nový rok a na Tři krále. Kolední charakter měly také obřadní obchůzky
předvánočního období. Na koledu chodívali i různé řemeslnické cechy, tak
například v okolí Uherského Brodu chodívali na koledu řezníci, tzv. koleda
řezníků nebo také koleda kominíků atd.
Nejdůležitější složkou obřadu koledování jsou KOLEDY -
obřadní písně, popěvky a říkadla. Koleda obsahuje přání všeho dobra, zdraví,
štěstí, požehnání, úrodu na poli a hojnost dobytka ve chlévě. Přání jsou
odrazem magických praktik. Některé koledy připomínají lidová zaklínadla.
V náboženských koledách vystupuje Bůh, Matka boží, Ježíšek,
andělé a svatí ale nejhlavnější podstatou vánočních náboženských koled je
zrození člověka: radost a oslava jeho příchodu na tento svět, starost o jeho život.
České vánoční koledy byly zaznamenány v českých kancionálech. Nejznámější je
Šteyerův, Holanův a Božinův kancionál.Charakteristický styl mají zvláště
PASTORELY - drobné vánoční jednohlasé i vícehlasé zpěvy a hudebním doprovodem.
Byly komponované na české i latinské texty. Pastorely byly jádrem tzv. PASTÝŘSKÝCH
MŠÍ ve svátek Narození Páně.
V lidovém prostředí byly oblíbené VÁNOČNÍ HRY. Mezi nejstarší
dochované kostelní vánoční hry patří tzv. Rakovnická vánoční hra z roku 1864.
Jejím obsahem bylo probouzení pastýřů, jejich rozhovor s andělem, dary pro
Ježíška a klanění novorozeněti. S pastýřským životem byly spjaty KOLEDNÍ
VÁNOČNÍ HRY PASTÝŘSKÉ, z nich nejrázovitější jsou hry valašské, naplněné
realistickými detaily ze života pastevců na horských salaších. Od konce 14.století
byly předváděny církevní vánoční hry v kostelech a tzv. ŽIVÉ JESLIČKY, které
byly podobné Vánočním hrám pastýřským.