Vánoční stromek

    V době vánočních svátků bylo zvykem  dávat na různá místa v domě zelené větve z jehličnatých stromů ozdobeny pentlemi, obrázky a papírovými růžemi, kterým se říkalo ŠČESTÍ, ŠČEDRÁK, POLAZNIČKA. Koledníci na Štědrý večer, na Štěpána a na Nový roznášeli do všech domů ŠTĚSTÍ. Připevňovali je na plot nebo na sloupek před okny.
    Moderní bádání nezvratně prokázalo německý původu vánočního stromku a jeho prvotní sepětí s městským prostředím. Za první doklad osvětleného vánočního stromku uvnitř domu se považuje zpráva v brémské kronice z roku 1570 o jedli ozdobené datly, sladkostmi a papírovými květinami postavené v cechovní budově, do níž byly sezvány děti cechovních řemeslnických mistrů. V druhé pol. 16.století se ozdobený vánoční stromek šířil na německém území od města k městu, záhy se vánoční stromek dostává do evropských aristokratických paláců a knížecích dvorů. V 18.století se vánoční stromek ujal v kostelech (nejen v evang.). Vánoční stromek se dostal také do školních budov a do hostinců. Obecnějšímu rozšíření vánočního stromku jako "pravého německého" svátečního symbolu razila cestu něm.-francouz.válka (1870-1871). Do rolnického a dělnického prostředí v Německu pronikl vánoční stromek teprve koncem 19.století jako symptom poměšťování způsobu života.
    Poprvé se vánoční stromeček rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812. O třicet let později se v Praze stromky prodávaly jako běžná věc a lidé je nazývali Kristovým strůmkem. Nejdříve se ujal v zámožných českých rodinách, na Moravě se začal objevovat až počátkem našeho století. Na venkově se stromek začal ujímat až od 60.let 19.století.
    V Čechách se staví na stůl nebo zavěšují ke stropu ozdobený smrček nebo jedlička, ozdobená ovocem , perníkem, šátky, svíčky a ručně vyrobené ozdoby z papíru a slámy. Vánoční stromek postupně vytlačil starší BETLÉMY.

Betlém (jesličky)

    První jesličky se objevily v roce 1223 v italské Umbrii, když František z Assisi přivedl živého oslíka a vola a u jeslí jako u oltáře sloužil štědrovečerní mši. Za zvykem stavění betlémů stojí v českých zemích františkánský řád a jezuité, kteří betlémy používali od 16. století jako jeden z prostředků rekatolizace. První známý pražský a vůbec český betlém představili jezuité veřejnosti v roce 1562 ve svém kostele sv. Klimenta u Karlova mostu. Jak vypadal, nikdo přesně neví, ale předpokládá se, že byl napodobeninou betlémské jeskyně s jesličkami, kde se Ježíšek narodil. Podle tohoto vzoru se jesličky začaly šířit do dalších kostelů a klášterů. V době osvícenství si začali lidé stavět betlémy ve svých domácnostech.
    Zvyk stavět betlémy patřil tedy k nejrozšířenějšímu vánočnímu zvyku. Betlém byl symbolem vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal novým symbolem vánoc. Betlém a stromek napomáhají vytvořit rodinnou pohodu, někdy dokonce iluzi vánočního pokoje a štěstí. 

Adventní věnec

    První adventní věnec si doma ke stropu pověsil Johan Wicherna již roku 1830, který měl 24 svíček, pro každý adventní den jednu. Dnešní adventní věnce mají jen 4 svíčky, pro každý týden je určena jedna svíčka. Věnec se svíčkami byl většinou zavěšen uprostřed místnosti.
    Adventní věnec byl ozdobený sušenými květinami, nejrůznějšími plody (jablíčky, jeřabiny, kaštany, žaludy, oříšky,...), ale také perníčky, mechy, skořicí, hřebíčkem, který nádherně provoněl místnost. Barevně byl laděný do fialový. Většinou byl maximálně ze tří druhů chvojí.

Jmelí

    K vánoční tradiční zeleni patří vedle stromečku také jmelí. Této věčně zelené rostliny si povšimli již naši předkové. Připadala jim tajemná, protože roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. A protože bylo tajemné, mělo mít i kouzelné účinky. Věřilo se tedy, že chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se, že přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek.
    Ve středověku se používalo jako významná léčivá rostlina a moderní věda léčivé účinky jmelí potvrdila. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se z něj získávají tyto látky k výrobě léčiv proti arterioskleróze.
    O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdož pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, do si jej koupí sám.
    Vánoční jmelí roste na listnatých stromech, jejichž listy na podzim opadávají a jeho užívání jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie. Tento zvyk se u nás dodržuje dodnes a lidé stříbrné, zlaté či zelené snítky jmelí připevňují k lustru či dávají do váziček na stůl.