Čas adventu

    Zimní svátky, které vrcholí na Štědrý večer, začínaly dobou adventní, jež je vlastně dobou příprav na vánoční svátky. Církev stanovila přípravné předvánoční období, zvané ADVENT, jehož počátky spadají do doby Karla Velikého. Advent je slovo latinské, které znamená příchod. Většinou se doba adventu pohybovala od 4 až 8 týdnů. Postupně se ustanovilo čtyřtýdenní období (začíná nedělí nejbližší 30.11.), které připomíná 4 tisíce let, ve kterých lidstvo očekávalo příchod Vykupitele.
    Pro věřící je advent doba pokání a náboženských meditací s návštěvy na ranních bohoslužbách, tzv. rorátech. Věřící také měli dodržovat v adventní době půst, při kterém namísto masa mohli konzumovat vejce, mléko, sýr a ryby. V této přípravné době se nekonaly žádné taneční zábavy ani svatby, proto půstu a pokání předcházely období masopustu. Po posledním adventním svátku, tedy 13. prosince po svaté Lucii začínaly přípravy na oslavy vánoc - největší svátek roku, kdy oslavujeme narození Ježíška.
    Ačkoli se může zdát, že jsou tyto svátky spojeny s křesťanstvím a církví, nebylo tomu vždy tak. Do církevního kalendáře byly zařazeny až roku 336. Historie vánočních svátků sahá do dob předkřesťanských, kdy se v období nejkratších zimních dní a dlouhých zimních nocí dostávaly do zápasu démonické síly se sluncem a slunce se zdálo být poraženo. Proto naši předci, kteří uctívali slunce, měli velký důvod slavit příchod zimního slunovratu, kdy se opět začaly noci zkracovat a temné síly ustupovaly před silou slunce. Zimní slunovrat slavili i staří Římané. V době zavedení křesťanských svátků, byla většina křesťanů z vládnoucí vrstvy a lid zůstával povětšině při staré pohanské víře. Proto došlo přijetí slova VÁNOCĚ v lidovém prostředí, a proto nepronikla do oficiálních a liturgických jazyků, jimiž byla staroslověnština a církevní slovanština. Původ českého slova VÁNOCE (staročesky Vánocě) se odvozuje ze staroněmeckého wînnahten, které bylo přijato v podobě vçnocç.
    Do adventní doby spadalo několik památek světců, ke kterým se pojilo velké množství lidových zvyků a pověr. Tyto obyčeje vycházely z křesťanské víry, ale z některých na nás dýchne ještě doba předkřesťanské mytologie. Ne všechny zvyky se udržovaly všude a každý z nich měl množství krajových variant.

Některé vánoční svátky v lidovém kalendáři:

sv. Martin - 11.listopadu
sv. Cecilie - 12.listopadu
sv. Kateřina - 25.listopadu
sv. Ondřeje - 30.listopadu
sv. Barbory - 4.prosince - v předvečer svátku chodily Perchty, v podvečer svátku chodil průvod Barborek
sv. Mikuláše - 6.prosince - v předvečer svátku chodil Mikulášský průvod
sv. Ambrože - 7.prosince- v podvečer svátku chodil Ambrož
sv. Lucie - 13.prosince
19.prosince - chodila Klempera
21.prosince - chodil Tomáš
Štědrý den - 24.prosince - v předvečer svátku chodily Perchty, o Štědrém večeru chodila Štědré báby, Ometači (i v jiné dny) a koledníci
Narození Páně (Boží hod vánoční) - 25.prosince
sv. Štěpán - 26.prosince
sv. Jana Evangelisty - 27.prosince
sv. Silvester - 31.prosince - večer chodila Štědré báby, Ometačky
Nový rok - chodili koledníci
Tři králové (Zjevení Páně, Epihanias) - 6.ledna - chodily Štědré báby a koledníci.
Uvedení Páně do chrámu (Hromnice) - 2.února - 40 dní od svátku "Narození Páně"

Po Hromnicích lidé věřili, že nastává příchod jara a také se začal prodlužovat den.